Zelená střecha je to nejlepší ekologické a ekonomické řešení. Izoluje, šetří energii a její údržba je jednodušší, než se na první pohled zdá. Systém zelené střechy je systém s živými rostlinami, jehož součástí je rozchodníkový koberec. Výsledkem je extenzivní střecha, která prodlouží samotnou životnost střešní krytiny. Údržba zelené střechy přináší výhodné řešení v hospodaření s dešťovou vodou, energetické úspory a v neposlední řadě lepší mikroklima. Zelená střecha zvýší celkovou hodnotu Vaší nemovitosti.
Na co je nutné dát pozor při projektování skutečně funkční extenzivní střechy?
V roce 2024 byla stavební norma ČSN 73 1901 rozšířena o již čtvrtou část, která se věnuje správnému navrhování, realizaci a údržbě vegetačních střech. Tento dokument v podstatě shrnuje zásady obsažené ve Standardech pro navrhování, provádění a údržbu vegetačních souvrství zelených střech a poskytuje ucelený přehled informací nezbytných pro návrh funkční zelené střechy.
Zelené střechy dělíme na extenzivní, polointenzivní a intenzivní. Extenzivní zelené střechy jsou dnes nejrozšířenější a jejich výhodou je absence trvalé závlahy. /obr. 1/
Právě na chyby u tohoto typu střech se dále zaměříme.V přípravné fázi zakázky se většinou řeší pouze cena dle projektové dokumentace, nikoliv správnost návrhu a dlouhodobá funkčnost zelené střechy.
1) Nedostatečná tloušťka vegetačního souvrství u vícevrstvé skladby
Popis projektové chyby:
Velmi častým nedostatkem je návrh vegetační vrstvy o tloušťce pouze 30–60 mm, a to bez ohledu na orientaci střechy, větrné zatížení, sklon nebo místní klimatické podmínky.
Odborné zdůvodnění:
Takto tenká vrstva neposkytuje dostatečný prostor pro kořenový systém ani odpovídající retenční kapacitu pro vodu a živiny. Substrát rychle vysychá, vykazuje výrazné teplotní výkyvy a vegetace je dlouhodobě vystavena stresu, což vede k její degradaci. Současně se snižuje i ochranná a retenční funkce střechy vůči hydroizolaci.
Dopady na funkčnost:
- zvýšený úhyn vegetace v období sucha,
- nestabilní vegetační pokryv s holými plochami,
- snížená retence srážkové vody,
- vyšší teplotní zatížení hydroizolace.
Doporučená praxe:
Pro podmínky střední Evropy je vhodná minimální tloušťka vegetační vrstvy 80 mm, u exponovaných střech více. Nutné je zohlednit i slehnutí substrátu, které může dosahovat až 20 %.
Odhalená hydroizolace v důsledku špatně navržené skladby vegetační střechy a nedostatečné tloušťky souvrství je vidět na obr. č. 2.
Mgr.Tomáš Tesař
Ing.Tomáš Novák
